Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie

Historie

Tato stránka nemá žádné podstránky.

O významu jména obce Dlouhopolsko píší jazykovědci výklad: „Toto místní jméno je pěkným příkladem pro příponu -sko, jež označuje osady, které byly po svém zpustnutí opět postaveny a osazeny“. Ves původně nesla název Dlúhé (Dlouhé) pole. Mezi dvěma mokřinami (na jihu ji tvořil dnešní Dlouhopolský rybník a na severu dnes zrušený rybník Dýmák) se totiž táhl asi 1,5 km dlouhý a 200 m široký suchý pás polí.

Okolí Dlouhopolska dosáhlo již v mladší době kamenné – neolitu (8 000 – 5 000 př. n. l.) poměrně hustého osídlení. Na území naší obce byly ve dvacátých letech minulého století nalezeny dva kamenné sekeromlaty z tohoto období.

Po neolitu přichází pozdní doba kamenná – eneolit (cca 3.700 – 2.300 př. n. l.), doba plná proměn, kdy se celá tehdejší Evropa dala do pohybu. Vystřídala se zde v té době řada různorodých kultur (nálezy z období kultury nálevkových pohárů – Běrunice, Dlouhopolsko, Chroustov, Kněžičky, Nouzov, Velké Výkleky), charakterizovaných zejména rozmanitými tvary a výzdobou své keramiky.

V roce 1922 bylo na zahrádce čp. 19 odkryto sídliště únětické kultury (2 300 – 1 700 př. n. l.). Přišlo se na obytnou jámu, ohniště a tři hroby. Krásně zachovalé kostry byly uloženy ve skrčené poloze. Část kostrového materiálu a milodarů z hrobů získalo muzeum v Městci Králové, mj. dvě torza typických únětických koflíků. V obecní kronice je zaznamenáno, že mnoho těchto hrobů bylo odkryto a zničeno v místní cihelně.

Střední dobu bronzovou (1 500 – 1 300 př. n. l.) reprezentují tzv. mohylové kultury, které ukončily další vývoj kultury únětické. V lese u Dlouhopolska byly nalezeny tři mohylové hroby.

Zhruba od 5. až 6. století začíná nová vývojová etapa, spojená s usazováním slovanského obyvatelstva. Náš kraj se stal doménou kmene Charvátů, jejichž rodová knížata Slavníkovci sídlila v Libici nad Cidlinou. Na Chlumecku byly zjištěny charvátské mohylové pohřby. Stejného původu je snad i mohyla, objevená v hradčanském lese na západ od Kruhu. Byl v ní nalezený popel a nezdobené střepy.

S příchodem Slovanů je spojena doba zakládání osad. Vědomosti o rozsahu raně středověkého osídlení máme však velmi kusé. Během 14. století se situace kolem pozemkové držby naší oblasti ustálila, sever dnešního mikroregionu spravovaly církevní vrchnosti, zbytek území pak drobná místní šlechta, která po svých sídlech získala i své přídomky. Prázdný prostor mezi historickými osadami oživovaly četné tvrze s poplužními dvory. Mnohé zanikly, některé však daly parcelací vzniknout novým osadám. Zbytky dlouhopolské tvrze byly nalezeny počátkem třicátých let minulého století uprostřed Dlouhopolského rybníka na malé vyvýšenině při soutoku dvou struh. Zachovaly se jen dvě podezdívky pro dřevěnou stavbu, střepy z nádob a ohniště. Jedna byla kruhovitá o průměru 6 m, druhá polokruhovitá o poloměru 13 m. Rozsah zdejší tvrze sotva poskytoval jedné rodině pohodlí. Z toho lze soudit, že se majitel uchyloval do tvrze jen v nepokojných časech s cennějším majetkem a rodinou, když zajistil dobytek v lesích.

V historických písemných pramenech se ves Dlouhopolsko připomíná poprvé v roce 1389 ve tvaru Dlouhé pole („in Dluhem poli“, „de Dluheho pole“).

Dne 3. 10. 1395 byl do Knih provolacích vložen odpor Machny, panny ze Skochovic. Vyznala před dvorskými úředníky dne 22. 1. 1389, že má nárok na veškeré dědictví ve Skochovicích, Dlouhém poli, Lukově, které má a bude mít po bratrech Hynčíkovi a Přibkovi, proti nároku vzneseném Václavem a Dobřanem, bratry z Vlkova a Jitkou ze Skochovic, dcerou Hynčíkovou. Zápis učinil v uvedený den protonotář zemských desek Heřman z Choustníku. Z následujícího dění vyplývá, že bratrům z Vlkova byl jejich nárok uznán. Ve stejné kauze vznáší odpor Jiřina, vdova po zemřelém Zdislavovi, řečeném Kobliha, z Dlouhého pole („Gyrina, relicta olym Zdislai dicti Koblih de Dluheho pole“) a jejich syn Kuneš a požadují zaplacení čtyř set kop grošů od Hynčíka ze Skochovic, Václava a Dobřana, bratrů z Vlkova, Ofky z Milevic a Machny, panny ze Skochovic. Zaplaceno mělo být v den svátku sv. Havla (16. 10. 1389).

Je jisté, že tvrz i dvůr přestály řádění Zikmundových Maďarů během první křižácké výpravy v roce 1420. Tehdy zanikla hrazená osada Vančice (Vančurovice), ležící na severním svahu Báňského kopce. Místní pověst vypráví, že se zde provozovalo kovářství. Stával tu i chrám se hřbitovem. Při průzkumech se našly podkovy, ostruhy, meče, peníze, knoflíky a klíč. Při kopání se přišlo i na zasypanou studni a cihly.

Roku 1432 Machna ze Skochovic dvůr a tvrz Dlouhé pole prodala svému strýci Vaňku Rezkovi z Mlékosrb. Vaněk oboje prodal roku 1455 Petru Vodičkovi z Labouně. Poté na čas zmínky o vsi v písemných pramenech utichají.

Parcelace poplužního dvora Dlouhé pole proběhla kolem roku 1500. Vzniklá vesnice však zanedlouho zpustla a na jejím místě byl vysázen les. Pozemky se v roce 1534 staly součástí hradišťského panství Jana z Pernštejna (s centrem v Žiželicích nad Cidlinou).

Jan z Pernštejna v roce 1547 vrátil králi Ferdinandovi zástavu na Hradištko a za 8 550 kop grošů českých k tomu připojil své dědičné panství Chlumec nad Cidlinou. Obě panství byla spojena v jeden celek. V pernštejnské době vznikl Dlouhopolský rybník, který v roce 1553 zmiňuje urbář poděbradského panství. Je zde zapsán s násadou 6 kop kaprů na potěr.

Roku 1562 uvádí žehuňská zpráva: „jedenácti sedlákům  ze Žehuně za louky k zřízení rybníka od krále ujaté dána luka jiná u Dlouhopolska, ale po převedení koní ze Sadské vykázána jim luka jinde.“ Jiná zpráva z téhož roku praví: „pro klisny a hříbata arciknížete Ferdinanda v Chlumci odňaty byly louky třiceti poddaným za hájem Dlouhopolským, dříve jim pronajaté.“ 

Rok 1571 je v urbáři chlumeckého panství uváděn jako rok nového založení vsi v lese zvaném Dlouhopolsko. Základem vsi byl „dvůr Jeho milosti císaře s krčmou vejsadní“. Za užívání jednoho lánu polí se šenkem se platí ročně dvě kopy grošů. V urbáři městečka Žiželice nad Cidlinou z r. 1571 je zapsáno celkem devět usedlých. 

Chlumecké panství bylo až do roku 1611 komorním a patřilo panovníkovi. V uvedeném roce, po korunovaci Matyáše Habsburského na českého krále, bylo chlumecké a také kolínské komorní panství darováno Václavovi Vchynskému z Vchynic a z Tetova. Nebývale bohatá odměna Vchynského byla dle sdělení samotného krále podmíněna jeho „platnými a snažnými dávnými službami“. Václav Vchynský nepožíval u současníků dobré pověsti a novodobými historiky byl charakterizován jako „jedna z nejpohoršlivějších osobností veřejného života v Čechách bělohorského období“. Mezi stavy měl mnoho nepřátel. Ti způsobili, že chlumecké a kolínské panství nebylo vloženo do zemských desek v jeho prospěch. Teprve s vypuknutím českého stavovského povstání se poměry změnily ve prospěch Vchynského, který se vrátil z polské emigrace a v roce 1619 se opět ujal chlumeckého panství. Císař Ferdinand II. Václavu Vchynskému potvrdil držbu panství Chlumec a náhradou za Kolín mu poskytl několik menších statků v chlumeckém okolí. I když byl Václav Vchynský hodnocen současníky i historiky spíše negativně, je nesporné, že se stal zakladatelem budoucího rozkvětu rodu a jeho politického vlivu.

Panství Chlumec nad Cidlinou zůstalo v trvalém vlastnictví rodu Kinských až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní. 

Následujícími hrůzami třicetileté války utrpělo i Dlouhopolsko. Roku 1629 tu bylo napočteno dvanáct čísel. Třetina půdy však leží ladem, což odpovídá ztrátě čtyř usedlostí. Na tyto doby upomíná i jméno polí U Švédského hájku. Zde prý tábořili Švédové po dobytí Chlumce nad Cidlinou v roce 1640. Berní rula z roku 1654 o Dlouhopolsku uvádí následující: „Sedlák Matěj Lukáš drží dvanáct kop polí, z čehož osívá na zimu dvacet pět záhonů, na jaře pět záhonů. Chová 6 potahů, 3 krávy a 2 jalovice. Při všem provozuje ještě kovařinu. Chalupník Václav Malík má tři kopy polí, na zimu osívá dvacet dva záhonů, na jaře jeden záhon. Chová 1 krávu a jalovici. Dále se zde nachází deset pustých a rozbořených stavení, z toho jsou dvě selská a osm chalupnických.“

Roku 1670 je situace téměř stejná - devět gruntů pustých, jeden sedlák a dva chalupníci. Další zprávu o vsi máme z roku 1676. Podle výpisu z urbáře městečka Žiželice nad Cidlinou dochází 13. května k osazování pustých gruntů a jednotlivým hospodářům jsou přidělena neobdělávaná pole. Napočítáme celkem osm obsazených stavení, krčmáře a tři pusté chalupy.

V rustikálním katastru z roku 1757 je uvedeno již čtrnáct hospodářů. Roku 1770 bylo k vojenským účelům zavedeno číslování domů konskripčními čísly, tj. soupis zbraně schopných mužů. Proto víme, že v roce 1787 žilo v obci 145 obyvatel.

V roce 1790 patřilo Dlouhopolsko k majorátnímu panství Chlumec, jehož majitelem byl František Ferdinand Kinský, říšský hrabě z Vchynic a Tetova, nejvyšší dědičný hofmistr království českého. Dlouhopolsko („Dlauhopolsko“) tvořilo 22 domů. Tuto stručnou informaci doplňuje sdělení, že ves leží u krásné obory, v níž je k vidění několik krásných kratochvilných zahradních staveb.

Nové číslování domů se konalo v letech 1805-08. V této době bylo u nás již třicet jedna čísel, neboť byla dávána přesně po řadě. Číslo 32 měla hájovna pod Báňským kopcem u Žehuňské silnice. Když vyhořela, zůstávalo číslo delší dobu volné. Kovárna v čp. 33 byla stavěna již po očíslování v roce 1811.

V letech 1814-18 byla prodloužena státní silnice z Poděbrad přes Vlkov pod Oškobrhem a Dlouhopolsko až do Chlumce nad Cidlinou. Přinesla do naší zapadlé vsi nezvyklý ruch a život. Dlouhopolsko bylo výhodně položeno na polovině cesty mezi Chlumcem a Poděbrady, a proto není divu, že zájezdní hospoda čp. 1 byla stále plná. Platilo se z ní ročně 1 500 zlatých činže. V roce 1835 již jezdil 2x denně poštovní dostavník mezi Prahou a Hradcem Králové. Do Prahy stála cesta 2 zlaté 38 krejcarů.

V roce 1835 byl vlastníkem fideikomisního panství Chlumec nad Cidlinou s alodiálním panstvím Kratonohy Oktavián hrabě Kinský z Vchynic a Tetova. Ves Dlouhopolsko („Dlauhopolsko“) tvořilo 38 domů s 217 obyvateli (včetně 1 židovské rodiny). Byla zde 1 hospoda a hájovna. Ves byla přifařena do Velkých Běrunic (dnes Běrunice, kostel Narození Panny Marie). 

Podle mapy a příslušného protokolu z roku 1841 bylo v Dlouhopolsku 38 čísel. V obci byli 3 polosedláci, 12 chalupníků, 20 domkářů, 1 pekař, 1 kolář a 1 pastýř. Sedláci a chalupníci vlastnili téměř celý pozemkový majetek. Největší z nich byli Václav Karas čp. 2 (54 korců) a Jan Černý čp. 3 (47 korců). 

František Palacký vydal v roce 1848 publikaci se statistickými údaji o obcích v Českém království. Obec Dlouhopolsko („Dlauhopolsko“) tvořilo 39 domů s 223 obyvateli české národnosti. 

Po zrušení roboty nastává rychlý rozvoj obce a podle sčítání lidu v roce 1890 tvořilo ves 75 domů, v nichž žilo 443 obyvatel české národnosti. V roce 1894 občané zakládají dvoutřídní školu a v roce 1895 první spolek, Čtenářskou besedu Čech. 

Zpráva o Dlouhopolsku z roku 1909 uvádí: „Hlavní výživou obyvatel je zemědělství, práce při okolních dvorech, cukrovarech a cihelnách. Největší živnost má 13 ha polí. Jsou zde tři hostince (500 hl piva ročně), čtyři výčepy kořalky (50 hl ročně), dvě trafiky (ročně za 2 tisíce korun tabáku) a čtyři obchody smíšeným zbožím. V jednadevadesáti číslech bydlí 481 obyvatel. Na západním okraji obce je cihelna, kde se vyrobí ročně 250 000 cihel, 25 000 dlaždic, 60 000 tašek, 2000 háků a 3 000 žlábků. Chatrná opuka se lámala v polích Na bělizně.“

Elektřina byla do obce zavedena v roce 1930, místní hřbitov byl postavený v roce 1931.

Období po 2. světové válce je spojeno se založením JZD v roce 1957 a velkým zlepšením vzhledu obce. Akce byly zahájeny počátkem 60. let. V následujících dvaceti letech byly za velkého úsilí dlouhopolských občanů vybudovány nové místní komunikace (1961 - 1973), dešťová kanalizace (1965 - 1973), veřejné osvětlení (1961) a byla provedena parková úprava veřejných prostranství s výstavbou chodníků (1972 - 1973). Byly také rekonstruovány budovy požární zbrojnice (1971), školy (1970 - 1972) a pohostinství (1986). Z nové výstavby připomeňme prodejnu smíšeného zboží (1973 - 1975) a šatny na fotbalovém hřišti (1960 -1961).

Sedmdesátá léta jsou ovšem spojena i se zrušením školy v roce 1976 a převedením zemědělského družstva pod JZD Velké Výkleky v roce 1975. Tím došlo ke značnému úbytku obyvatelstva a k postupnému stárnutí populace ve vesnici.

Mezi největší akce po roce 1989 patří plynofikace obce (2003), rekonstrukce budov Obecního úřadu a hasičské zbrojnice (2014) a výstavba vodovodu (2014 - 2015).